výlety pro rodiny s dětmi

Archeoskanzen Modrá, koupání v biotopu a výšlap na rozhlednu

Archeoskanzen Modrá, koupání v biotopu a výšlap na rozhlednu

Dnešní výlet byl opět parádní. Nejenže vyšel podle plánu, ale přichystal si pro nás i pár příjemných překvapení a bonusů. V archeoskanzenu to děti moc bavilo, zvědavě nakukovaly do každé chýše a pozorovaly, jak jednoduše dokázali lidé dříve žít. Oběd v restauraci byl výtečný, děti si ho nemohly vynachválit a už plánovaly, kdy sem přijedeme příště, abychom mohli ochutnat další dobroty z jídelního lístku. Po obídku nám velmi bodlo koupání, protože den byl opravdu horký. Odpolednímu slunci jsme se vyhnuli při projížďce na kole chladivým lesem. Závěrečné stoupání na rozhlednu bylo sice nejnáročnější částí výletu, ale na jejím vrcholu jsme o to víc dokázali ocenit nádherný výhled a překonanou výzvu, kterou jsme spolu jako rodina zvládli.

Archeoskanzen ModráArcheoskanzen Modrá_poloha v Jihomoravském krajirozhledna Salaš

Časový harmonogram výletu aneb Kolik času budete potřebovat

10:30příjezd na parkoviště před Archeoskazenem Modrá
10:30 - 12:001,5 hodprohlídka archeoskanzenu
12:00 - 13:001,0 hodoběd v restaraci hotelu Skanzen
13:00 - 13:300,5 hodprohlídka sladkovodní expozice Živá voda
13:30 - 14:301,0 hodkoupání v přírodním biotopu Modrá
14:30 - 15:301,0 hodna kole cyklostezkou do blízké obce Salaš (6,5 km)
15:30 - 15:5020 minutvýšlap na kopec s rozhlednou Salaš (1 km a převýšení 118 m)
15:50 - 16:3040 minutvýstup na rozhlednu, kochání se a návrat na parkoviště
16:30odjezd domů

Celkový čas potřebný pro výlet: 6 hodin + cesta autem na místo a zpět

 

 

                                                                                

Co nezapomenout

plavky  +  ručník  +  opalovací krém

kolo  +  zámek na kolo  +  láhev s pitím

                                                                                

 

 

Podrobná zpráva z výletu aneb Co uvidíte, uslyšíte a zažijete, když se vydáte na tento výlet

Na výlet jsme vyrazili v neděli 10. června. Máma, táta, dva kluci a jedno holčičí batole. Už od rána to vypadalo na horký den, takže jsme byli trochu pomalejší a línější a nikam jsme nespěchali. Do auta se nám proto podařilo nastoupit až kolem půl desáté. Do gps jsme zadali Archeoskanzen Modrá, cesta nám trvala necelou hodinku (při cestě z Brna je to hodina a 5 minut a 75 kilometrů).

Tip na cestu: Někde za městem Bučovice jsme začali hrát hru, kolik uvidíme motorkářů. Buchlovské kopcem jsou totiž jejich rájem, je tu nejen hezká krajina, ale hlavně serpentiny. Každý člen rodiny si na začátku tipnul, kolik jich celkem uvidíme, než dojedeme do cíle, a pak už jsme jen všichni netrpělivě vyhlíželi a počítali. Bylo jich 15 a nikdo naštěstí nejel jako pirát silnic:) A cesta nám při společné hře uběhla jako nic.

Archeoskanzen Modrá_trasa z BrnaArcheoskanzen Modrá_příjezd

 

Centrum slováckých tradic

Na parkoviště před Archeoskanzenem jsme dorazili o půl jedenácté. V tuto dobu byla zabraná asi třetina míst, parkovalo se zdrama.

Archeoskanzen Modrá_parkoviště

 

Hned u parkoviště nás zaujala hezká budova v tradičním stylu se slaměnou střechou a nápisem SKANZEN a Centrum slováckých tradic.

Archeoskanzen Modrá_Centrum slováckých tradic

 

Nebyli jsme si jisti, jestli už se jedná o vstupní bránu do archeoskanzenu, takže jsme nahlédli. Objevili jsme útulnou kavárnu, kde jsme si kromě kafe a nanuku mohli zakoupit místní tradiční potravinářské výrobky (marmelády, medy, sušenky), a protože jsme byli na Slovácku, tak taky samozřejmě vína a slivovici. Všechno bylo v krásných dřevěných regálech, a i když jsme si nic nekoupili, moc hezky se na to dívalo.

Vchod do skanzenu jsme tady ale nenašli, takže jsme pokračovali kolem hotelu Skanzen a jeho zahrádky s venkovním posezením…

Archeoskanzen Modrá_hotel Skanzen

… až k dřevěnému bludišti. Starší syn mi kladl na srdce, ať do článku napíšu, že v bludišti si děti užily spoustu legrace, takže to sem píšu:)

Archeoskanzen Modrá_bludiště

 

Archeoskanzen Modrá

Na dohled od bludiště se nacházelo bistro s názvem Šenkovna u skanzenu (za plotem z kůlů jsou ukryty záchody, které jsme využili) a hned vedle stály dvě dřevěné věže a v jejich útrobách vchod do Archeoskanzenu. Ceník vstupného k nahlédnutí ZDE, vstupenku je dobré uschovat, po předložení v expozici Živá voda, je na ní 50 Kč sleva z rodinného vstupného.

Archeoskanzen Modrá_vchodArcheoskanzen Modrá_vchod

(1-Centrum slováckých tradic, 2-Hotel skanzen, 3-dřevěné bludiště, 4-bistro Šenkovna u skanzenu)

Pan pokladní nám předal plánek celého areálu s popisky, co ve které chýši najdeme, a doporučil nejprve výstup do jedné ze dvou věží, pod nimiž jsme právě stáli. Z věže byl hezký výhled na celý skanzen, také na kostel ve Velehradě a ještě dále za ním na kopec s hradem Buchlov (ten jsme navštívili na podzim a taky to stálo za to, výlet ZDE).

Archeoskanzen Modrá_výhled an Velehrad

 

Po sestupu z věže děti zaujala drůbež, která se tu volně procházela. Konečně jsme batoleti mohli ukázat rozdíl mezi kohoutkem a slepičkou na živo, zvláště patrné to bylo, když nám kohout ukázkově zakokrhal:)

Archeoskanzen Modrá_drůbež

 

Celý skanzen jsme tu měli jako na dlani a mohli jsme začít s prohlídkou prvních staveb.

archeoskanzen Modrá

 

Nejbližší domky byly tzv. zemnice, jejich podlaha se totiž nacházela pod úrovní terénu. Byly zařízeny velmi skromně, jen postel z kůlů, hlíny, slámy a kožešin, hliněná podlaha, topeniště a štíty střechy vypletené proutím, aby mohl unikat kouř. Diskutovali jsme s dětmi, jestli tu bylo obyvatelům v zimě teplo a jestli jim tu při dešti nezatékalo.

Archeoskanzen Modrá_zemnice

 

Pro vodu se tenkrát muselo chodit do studny. Děti točily rukojetí, pozorovaly, jak stoupá lano z vody a jen litovaly, že na konci provazu není upevněno vědro, aby zážitek byl autentický.

Archeoskanzen Modrá_studna

 

Zatímco první chaloupky (zemnice) byly zařízeny velmi skromně a byly proto volně přístupné, další už byly zařízeny nejrůznějšími předměty, podle účelu, ke kterému stavba sloužila. Proto se do nich mohlo pouze nahlížet od vchodu. Dětem to ale vůbec nevadilo, pořád to bylo dostatečně poutavé a zajímavé, aby se nadšeně hrnuly do každých otevřených dveří.

Archeoskanzen Modrá_pekárna

 

Byla tady například pekárna se dvěma kamennými pecemi, kolem kterých byly rozmístěny hliněné nádoby a proutěné ošatky. Nad pecí visela dřevěná tyč pro sušení bylinek. Vše bylo jednoduché a účelné, děti samy poznávaly, k čemu jaký předmět sloužil. Velmi brzo nás to tady vtáhlo v představách o tisíc let zpátky.

Archeoskanzen Modrá_pekárna

 

Domky stály velmi blízko u sebe, takže pro nové zážitky se nemuselo chodit daleko. Děti strávily pozorováním přesně tolik času, kolik potřebovaly, a už se mohly posunout dál k novým objevům. A zajímavé to nebylo jen uvnitř, ale také venku, když se kolem nás pořád procházela nejrůznější domácí zvířata. Tady zrovna koza a o chaloupku dřív zase černá prasátka.

Archeoskanzen Modrá_koza

 

Ještě o něco mystičtější atmosféru pak měla halová stavba, která byla snad centrem Metodějova moravského arcibiskupství. V podobném prostoru zřejmě poprvé Cyril s Metodějem učili své druhy staroslověnštinu a hlaholici. Budova sloužila tedy jako jakási škola, nacházely se zde cely pro ubytování církevních činitelů (malé stísněné komůrky jen s postelí a poličkou) a dvě o něco honosnější místnosti pro samotného arcibiskupa. V celé budově byl příjemný chládek, protože tu byla jen malá okýnka a šero tak dodávalo celému místu další tajemné kouzlo.

Archeoskanzen Modrá_jídelna arcibiskupa Archeoskanzen Modrá_ložnice arcibiskupa

Za obydlím arcibiskupa stála drobná rotunda, která se zřejmě využívala jako křtitelnice. Musela jsem si ji vyfotit, protože těch pár vlčích máků před ní bylo prostě užasných:)

Archeoskanzen Modrá_rotunda

 

Z prostoru sloužícímu náboženským účelům jsme se protáhli kolem koz odpočívajících ve stínu ke stavbám opět světským. Tentokráte ke kamennému obydlí samotného velmože. Uvnitř jsme shlédli expozici, která znázorňovala tržiště starých Slovanů (prodávali se kožešiny, hliněné nádoby, proutěné košíky, sušené ryby i zotročení lidé).

Archeoskanzen Modrá_tržištěArcheoskanzen Modrá_tržiště

Poté jsme po žebřících vystoupali na vrchol další dřevěné věže, která i dříve sloužila jako rozhledna a v dobách válek také jako poslední útočiště obránců. Byl z ní opět výhled na celý skanzen a taky na sousedící rybník na jedné straně….Archeoskanzen Modrá_výhled na rybník

 

… a střelnici na druhé straně.

Archeoskanzen Modrá_střelnice

 

Možnosti zastřílet si z luku jsme neodolali. Za poplatek 30 Kč na osobu nám mohutný zbrojnoš vše popořádku vysvětlil (jak držet luk, kam dát který prst, jak nabít, jak natáhnout, jak mířit). No byla to celá věda. A sice to vypadalo, že je to jen tak nějaké obyčejné střílení z luku, ale popravdě jsem si připadala jako elfka elegantně ovládající úžasný nástroj (ano, do fantazijních představ se nořily nejen děti:). Byl to prostě skvělý zážitek, rozhodně si ho nenechte ujít.

Když jsme odcházeli, děti slušně děkovaly a zdravily a pan zbrojnoš jim za odměnu prozradil tajemství: V jedné z chaloupek se skrývá kočka se dvěma koťatama. Malé chlupaté uzlíčky jsme skutečně zakrátko objevili a dalších 10 minut jsme se rozplývali nad jejich roztomilostí.

Pak už nám zbývaly na prohlídku jen poslední dvě chaloupky, v jedné byla hrnčírna a ve druhé kovárna. Blížila se 12. hodina, takže jsme vyrazili k restauraci Hotelu skanzen, kolem které jsme šli cestou sem.

 

Oběd v restauraci hotelu Skanzen

Venkovní zahrádka byla sice obsazená, ale vevnitř to vypadalo taky moc hezky a byl tady docela chládek. Bylo sice poměrně plno, k sezení zbývaly už jen dva poslední stoly, ale obsluha byla přesto rychlá a příjemná. Po objednání jídel kluci vyrazili do dřevěného bludiště, které bylo hned vedle restaurace, a batole bezpečně zakotvilo v dětské sedačce.

Příprava jídla byla překvapivě rychlá. Kluky jsme tentokrát přemluvili na kuřecí stejk místo jejich tradičního řízku. Oblizovali se až za ušima. Tatínek si objednal trhané maso s pečenými bramborami a já s batoletem taštičky plněné povidly a sypané perníkem. A byla to tedy vážně velká dobrota.

Zaplatili jsme kartou a využili krásné čisté toalety. Po vyjití z hotelu jsme se dali doleva, zpátky kolem Centra slováckých tradic, kde jsme se pokochali půvabně upravenými záhonky, které na nás v parném dni dýchly středomořskou atmosféru. Z auta jsme vyzvedli plavky a ručníky a nechali se po chodníku zavést za budovu, kde se nacházela Sladkovodní a botanická expozice Živá voda.

 

Sladkovodní expozice Živá voda

Záhonky před expozicí byly pro změnu upraveny po babičkovském způsobu. Bylinky a barevné trvalky v krásné vesnické kompozici.

Archeoskanzen Modrá_Živá voda

Po zaplacení vstupného (možno jen v hotovosti) jsme opět obdrželi plánek celého areálu. Sestával se z budovy, která ukrývala tunel s obřími rybami, zahrady upravené do různých druhů luhů a hájů a koupacího biotopu. Hned za pokladnou děti zaujala možnost rybolovu.  V “rybníčku” plavaly papírové rybky s magnetky, druhý magnet byl na udici.

Archeoskanzen Modrá_Živá voda

 

O patro níž už nás čekal tunel s rybami. Je 8 metrů dlouhý a 2 metry vysoký. Obřích ryb je v něm požehnaně a navíc pořád připlouvají zvědavě až k jeho stěnám. Takže kapry, cejny, okouny, štiky a úžasné jesetery si můžete prohlížet zleva, zprava, zhora i zespoda. A koukat dvoumetrovému jeseterovi na břicho nebo štice z oka do oka, to je opravdu ojedinělý zážitek. Navíc se děti bavily tím, že poskakovaly podél prosklených stěn a pózovaly podle toho, kde se objevila největší ryba, a chtěly se s ní nechat fotit.

Archeoskanzen Modrá_obří ryby v Živé vodě

Pak jsme ještě nakoukli do druhého podzemního podlaží, kde nás v akvariu nejvíce zaujaly želvy. A pak už hurá na koupání. K biotopu jsme se prošli přes zahradu upravenou tu jako lužní les, tu jako slunná pálavská stráňka nebo ještěrčí zídka. Biotop nás velmi mile překvapil. Jeho levá část (ta vzdálenější od hlavní budovy) je velmi mělká, vody je tu po kolena a bylo to tedy bezvadné brouzdaliště pro našeho nejmenšího plaváčka. Větší část za molem byla naopak hluboká a o něco studenější. Ve dvou domcích na stráni se ukrývaly sprchy a záchody. Prostě vše potřebné k báječnému koupání:)

Archeoskanzen Modrá_Živá voda_koupací biotop

 

Výlet na kole

Parádně odpočinutí a svlažení jsme vyměnili v autě plavky za kola a vrátili se s nimi ke vchodu do archeoskanzenu. Tady se u silnice ukrýval hliněný chodníček a za ním nájezd na cyklostezku. Místo je lepší přejít pěšky vedle kola, protože po silnici jezdí dost aut.

 

Cyklostezka vedla nejprve kolem rybníka pod krásně vonící lipovou alejí. Po pár metrech se nám nabídl pohled na kostel ve Velehradě, který jsme si zajeli prohlédnout zblízka.

Přes náměstí před kostelem jsme pokračovali rovně, po výjezdu z areálu jsme se dali kousek doleva a hned zase doprava.

Chvíli jsme jeli boční dlážděnou uličkou mezi rodinnými domky, kam sice auta mohla, ale my jsme žádné nepotkali. Na konci ulice jsme u mostku potkali nenápadnou studánku a rozcestník navádějící do 5 km vzdálené obce Salaš. Cyklostezka vedla skoro pořád rovně po krásné asfaltové cestě, nikam se nedbočovalo, sklon byl po většinu trasy téměř neznatelně do kopečka.

 

Auta zde měla vjezd zakázán (tedy kromě majitelů zahrádek a pozemků s povolením vjezdu), takže provoz byl v podstatě nulový. První kilometr vedla cyklostezka kolem zahrádkářské kolonie (po sluníčku) a pak se na 1,5 kilometru zanořila do lesa (do příjemného chládku).

Poslední 2 kilometry vedla cesta podél pole. Z jedné strany byly stromy, které na ni vrhaly příjemný stínek, a na druhé straně jsme měli výhled do polí, na louky a lesy za nimi.

 

Na začátku obce Salaš jsme se nedali doleva, jak nás naváděla šipka, ale doprava. Chtěli jsme se opět vyhnout automobilové dopravě a rozhodli se vyšlapat na rozhlednu z druhé strany.

(2-sjezd z cyklostezky na hlavní silnici (jen na 150 metrů), 3-rozcestník (dát se navzdory šipce doprava), 4-odbočka doleva do zákazu vjezdu, 5-odložit kola (je to moc do kopce:)

 

Po dalších 300 metrech už jsme odbočovali doleva na panelovou cestu do zákazu vjezdu.

 

Výšlap na rozhlednu Salaš

Na kole jsme šlapali do kopce dokud to šlo. Jakmile začal být kopec příliš prudký, sesedli jsme, kola odložili a zamkli a dále pokračovali pěšky.

 

Cesta není nijak značená, ale je tady jen jedna, žádné odbočky ani přípojky, takže jsme se nemohli ztratit.

Kopec byl zpočátku velmi prudký… (z fotky to není moc poznat, ale byla to fakt střecha)

 

… ale po 200 metrech se umoudřil, stala se z něj téměř rovina a cestička nás přivedla na louku mezi vysokou žlutou trávu ozdobenou zelenými keři. A s krásným výhledem do buchlovských lesů.

 

Závěrečných 800 metrů bylo opět pořádně do kopce. Děti jsem nechala chvíli loudat, ale když se mi začaly příliš vzdalovat, vyhlásila jsem výzvu: kdo mě zvládne předběhnout, než dozpívám Skákal pes přes oves? Děti to vzaly okamžitě velmi vážně, předběhly mě a běžely ještě dál než musely, jakoby za sebou ještě žádné výškové metry neměly. A dokonce se jim hra zalíbila natolik, že pak vyžadovaly, abych zpívala pořád.

 

Už jenom pár metrů…

 

A jsme tu:)

 

Nádhera:)

 

Šťastný výraz dítěte, které vyšlapalo mega kopec (dlouhý skoro jeden kilometr s převýšením 114 metrů) a pak ještě dalších nevím kolik schodů na první plošinu rozhledny.

 

Starší syn se odvážil až na horní plošinu. Musím přiznat, že tady už to ale i na mě bylo trochu moc. Nad hlavou jen nebe, výhled krásný do daleka, ale přece jen ta hloubka pod nohama mi nedělala dobře. A z dítěte namáčknutého na zábradlí už mi bylo úplně špatně. Radši zase rychle dolů:)

 

Krásný výhled na okolí byl ostatně i ze země:) Louky s pasoucími se ovečkami, hluboké lesy táhnoucí se až za obzor a téměř liduprázdno. A ten pocit, že jsme to zvládli vylézt až sem, že se nikdo nevztekal, nikdo nebrečel, nikdo neprudil:) Byla jsem na nás prostě hrdá. A na zpáteční cestě mi mladší syn dokázal, že i on to vidí stejně: “Maminko, sice mě bolí nohy, ale ten výlet byl skvělý. Nejvíc se mi líbilo, jak jsme šlapali na rozhlednu.”

 

 

Cesta zpět k autu nám utekla rychle. Pod kopcem u kol jsme byli coby dup a stejnou cestou zpátky po cyklostezce nám to zabralo sotva půl hodinky. Bylo to totiž pořád mírně z kopce, takže se šlapalo jedna radost. A velkou radost jsme měli taky z dalšího podařeného výletu:)

A co vy? Byli už jste v Modré? Nebo se tam vydáte podle našeho plánu? Napište mi do komentářů:)

 

 

 

 

 

 



2 thoughts on “Archeoskanzen Modrá, koupání v biotopu a výšlap na rozhlednu”

  • Já jsem v Modré byl a moc jsem si to užil, byli tam se mnou 4 super lidi a tak mám zase další hezké vzpomínky, které už mi nikdo nevezme :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *